Na vysoké škole jsme měli předmět Literatura pro děti a mládež (LPM) a museli ke zkoušce načíst spoustu knih určených právě mladším ročníkům. Tehdy jsem objevila Ivu Procházkovou a okamžitě se zamilovala, má neuvěřitelně odpozorované situace, charaktery, vztahy. Máte děti? Nejmenším ratolestem přečtěte Pět minut před večeří, větším vnuťte Středa nám chutná, pro pubescenty doporučuju knihu Nazí, máte-li doma dospívající dívčinu, vytrhněte ji z rukou všechny ty Lanczové a Řeháčkové a dejte jí Karolínu, protože takhle by kniha pro dívky měla vypadat. Jedná se o vyprávění dívky, které nehoda zabrání stát se baletkou a ona zjišťuje, že při troše snahy má člověk více možností, jak naložit se svým životem. Stejně nadšená jsem byla z knihy Bílý oleandr Janet Fitch, o Astrid, jejíž matku zavřou do vězení a ona putuje od jedné pěstounské rodiny k druhé. Neznám lepší knihu o hledání sebe sama.
Přiznám se, že si i dnes, hezkých pár let po škole, občas s chutí přečtu knihu, která je určena mnohem mladším ročníkům. Oficiálně se vymlouvám na práci - musím mít přece přehled o tom, co čtou mé studentky a žákyně, neoficiální verze je ta, že mě to prostě baví. Líbila se mi a moc kniha V šedých tónech Ruty Sepetys, zajímavé téma, krásně napsané, dojemné a přitom ne patetické, všeho tak akorát. Chystám se také na Potrhaná křídla, ale bojím se mít velká očekávání. Knihu Marta v roce vetřelce psala Petra Soukupová pro mě, vím, že mnohým nesedla, ale u mě uhodila hřebíček na hlavičku (jestli to nebylo hlavně tím, že Marta studovala stejný obor jako já a měla tytéž problémy - sice ráda četla, ale pitvat každou knihu písmenko po písmenku se jí taky nechtělo.) 
Občas neuškodí přečíst si něco, u čeho nemusíte přemýšlet, občas se i zasmějete, popřípadě dojmete. Takže jsem přelouskala sérii Stmívání (milion výhrad k ději, postavám, stylistice, ale do autobusu ideální), Hunger games, Drahokamy, Divergenci (jen první dva díly, nadšení z prvního dílu, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, šlo u druhého s prominutím do kytek, u třetího dílu jsem se tak trápila, až jsem knihu prostě zavřela nedočtenou - o tom, jak moc mě to nebavilo, svědčí fakt, že je mi úplně jedno, jak to s nimi vlastně dopadlo.) Přečetla jsem i současný hit Hvězdy nám nepřály, nebylo to špatné, ale že by mě to posadilo na zadek, se říct nedá. Líbila se mi série Bez naděje a Ztracená naděje Coleen Hoover, zaujalo mě zpracování jednoho příběhu ze dvou pohledů, téma bylo neotřelé a dobře zpracované, jen té lásky tam bylo přehršel, příště prosím sladkobolnými láskyplnými výlevy šetřit, děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat