Knihy s překvapením

Jsou knihy, po kterých člověk sáhne záměrně, mají výborné recenze, stoprocentní hodnocení na všech možných databázích, točí se podle nich filmy. A vy s troškou rozčarování marně hledáte to "něco", co z knihy dělá onen skvost. A nenacházíte to... Pak jsou knihy, které otevřete bez nějakého zvláštního důvodu, možná vás zaujal název, možná obálka, možná vůbec nic. Začtete se a nestačíte zírat. Které knihy příjemně překvapily mě? Nepřekvapivě sedm  z nich je zasazeno do druhé světové, pro toto období mám slabost (jestli ne rovnou úchylku:-)

1. Jakuba Katalpa - Němci

Prostě si tak ležela v regále s označením Nové knihy, anotace na obálce nevypadala nejhůř...pak už následovalo jen okouzlení příběhem, jazykem, atmosférou...

2. Květa Legátová - Želary

Hned na úvod, aby bylo jasno - knihy povídek Želary nemá s filmem s Aňou Geislerovou nic společného - pokud si chcete přečíst příběh členky odboje, ukryté v horách před gestapem a zjišťující, že její muž Jozko je chlap s velkým CH, sáhněte po novele Jozova Hanule. Želary jsou geniálně napsané povídky, jejich čtení je jako spojování dílků puzzle, postupně se vám před očima vynoří celistvý plastický obraz obyvatel horské vesničky Želary, spjatých láskou, vášní, nenávistí, žárlivostí, touhou, dobrem i zlem. A zase jednou si uvědomíte, jak je ta čeština nádherná, když se to s ní umí.

3. Tessa de Loo - Dvojčata

Příběh dvojčat, dívek, jež musela jít každá svou cestou, prožít válku na opačných stranách barikády, až se jednoho dne ty cesty zase sešly, se čte sám. Vy si sedněte do zahrady a vychutnávejte si tu vypravěčskou nádheru.

4. Petra Procházková - Frišta

Příběh afgánské ženy, která získá trošku neobvyklého přítele, syna, spřízněnou duši v jednom. Překvapivě i vtipné.

5. Ota Filip - Cesta ke hřbitovu

Tuhle knihu jsme přečíst musela, kvůli referátu do školy, dobrovolně jsem si ji pak dala ještě dvakrát. Příběh inspirovaný skutečnými životními zkušenostmi autora o rodičích, kteří nejsou schopni jako rodiče fungovat, o kolaborantství, o zradě, o slabosti, o tom, jak někdy musíte dospět zatraceně rychle. A všechny cesty vlastně vedou na hřbitov.

6. Kate Atkinson - Neuzavřené případy

Čtyři detektivní příběhy, které jsou vlastně příběhem jedním. Chvilkama jsem četla s otevřenou pusou.

7. Paulina Simons - Měděný jezdec

Tuhle jsem otevírala trošku s despektem a říkala si, bože, to zase bude lááásky. Začala jsme číst večer a tu noc se moc nevyspala, nešlo se odtrhnout. Ano, je tam láska a taky hodně sexu - ale je to sakra dobře napsané. Navíc ty scény utrpení lidí v Leningradě, hladovějících, mrznoucích, hromadně umírajících, stojí rozhodně za to. Doporučuju číst v zimě - už si nikdy nebudete stěžovat, že je kosa:-)

8. Kateřina Tučková - Vyhnání Gerty Schnirch

Chudák Gerta, pořád tak trpěla. Nádherně napsáno, pokud vás nechytí za srdce scény z pochodu, nejste člověk.

9. Marcus Zusak - Zlodějka knih

Hrdě se prohlašuji za jednoho z objevitelů této nádhery, četla jsem ji pár let zpátky, nezprofanovanou filmem, v době, kdy na ni nebyla fronta a v knihovnách jste nečekali, až se konečně dostane na vaši rezervaci. Četla jsem ji všude, doma, v autobuse, na zastávce, o přestávce. Až vám bude něco vyprávět smrt, pečlivě poslouchejte, má co říct.

10. Fania Fenelon - Dívčí orchestr

Kniha o tom, jak a proč v Osvětimi fungoval orchestr složený z žen. A jak a proč přežít, když to skoro nejde...

V seznamu nejsou knihy, které jsou výborné, ale u kterých jsem to tak nějak předpokládala.

Čtení pro holky

Na vysoké škole jsme měli předmět Literatura pro děti a mládež (LPM) a museli ke zkoušce načíst spoustu knih určených právě mladším ročníkům. Tehdy jsem objevila Ivu Procházkovou a okamžitě se zamilovala, má neuvěřitelně odpozorované situace, charaktery, vztahy. Máte děti? Nejmenším ratolestem přečtěte Pět minut před večeří, větším vnuťte Středa nám chutná, pro pubescenty doporučuju knihu Nazí, máte-li doma dospívající dívčinu, vytrhněte ji z rukou všechny ty Lanczové a Řeháčkové a dejte jí Karolínu, protože takhle by kniha pro dívky měla vypadat. Jedná se o vyprávění dívky, které nehoda zabrání stát se baletkou a ona zjišťuje, že při troše snahy má člověk více možností, jak naložit se svým životem.  Stejně nadšená jsem byla z knihy Bílý oleandr Janet Fitch, o Astrid, jejíž matku zavřou do vězení a ona putuje od jedné pěstounské rodiny k druhé. Neznám lepší knihu o hledání sebe sama.

Přiznám se, že si i dnes, hezkých pár let po škole, občas s chutí přečtu knihu, která je určena mnohem mladším ročníkům. Oficiálně se vymlouvám na práci - musím mít přece přehled o tom, co čtou mé studentky a žákyně, neoficiální verze je ta, že mě to prostě baví. Líbila se mi a moc kniha V šedých tónech Ruty Sepetys, zajímavé téma, krásně napsané, dojemné a přitom ne patetické, všeho tak akorát. Chystám se také na Potrhaná křídla, ale bojím se mít velká očekávání. Knihu Marta v roce vetřelce psala Petra Soukupová pro mě, vím, že mnohým nesedla, ale u mě uhodila hřebíček na hlavičku (jestli to nebylo hlavně tím, že Marta studovala stejný obor jako já a měla tytéž problémy - sice ráda četla, ale pitvat každou knihu písmenko po písmenku se jí taky nechtělo.)

Občas neuškodí přečíst si něco, u čeho nemusíte přemýšlet, občas se i zasmějete, popřípadě dojmete. Takže jsem přelouskala sérii Stmívání (milion výhrad k ději, postavám, stylistice, ale do autobusu ideální), Hunger games, Drahokamy, Divergenci (jen první dva díly, nadšení z prvního dílu, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, šlo u druhého s prominutím do kytek, u třetího dílu jsem se tak trápila, až jsem knihu prostě zavřela nedočtenou - o tom, jak moc mě to nebavilo, svědčí fakt, že je mi úplně jedno, jak to s nimi vlastně dopadlo.) Přečetla jsem i současný hit Hvězdy nám nepřály, nebylo to špatné, ale že by mě to posadilo na zadek, se říct nedá. Líbila se mi série Bez naděje a Ztracená naděje Coleen Hoover, zaujalo mě zpracování jednoho příběhu ze dvou pohledů, téma bylo neotřelé a dobře zpracované, jen té lásky tam bylo přehršel, příště prosím sladkobolnými láskyplnými výlevy šetřit, děkuji.