Knižní předsevzetí

Do nového roku jsem si dala pár úkolů, které by ale pro mě, jakožto milovníka knih, měly být spíše potěšením...
1. Číst více knih a méně brouzdat (zabíjet čas) po internetu (neplatí pro weby věnující se knihám, knižní blogy, internetová nakladatelství apod.)
2. Přečíst si tyto knihy Simona Mawera: Pád a Mendelova trpaslíka. Protože jen ty dvě mi zbývají, vše ostatní, co od něj bylo v češtině vydáno - Skleněný pokoj, Jidášovo evangelium i Dívku, která spadla z nebe, už přečteno mám.
3. Vrhnout se na české klasiky, které mi zatím unikaly, namátkou: Tovaryšstvo Ježíšovo Jiřího Šotoly, Černé světlo Václava Řezáče, Ostře sledované vlaky Bohumila Hrabala (četla jsem kdysi dávno, ale po zhlédnutí filmové adaptace mám prostě chuť si to dát znova, opětovně si chci přečíst taky Báječná léta pod psa Michala Viewegha, i když si nejsem jistá, zda se tato kniha dá považovat za "klasiku"), Žert Milana Kundery
4. Vrhnout se na světovou klasiku 19. století - zálusk mám na Chrám Matky Boží Victora Huga, Quo vadis? Henryka Sienkiewicze, Olivera Twista a Vánoční koledu Charlese Dickense, Zabijáka a Nanu Emila Zoly
5. No a logicky také na světovou klasiku 20. století, např. Velkého Gatsbyho F. S. Fitzgeralda, O myších a lidech Johna Steinbecka, Nebe nezná vyvolených E. M. Remarqua, Pěnu dní Borise Viana, Maurice E. M. Forstera
6. Zkusit audioknihu, jakoukoli
7. Než budu utrácet za nové knihy, přelouskám to, co se mi nakupilo ve čtečce, popřípadě na polici v knihovně .

Eleanor & Park

autor: Rainbow Rowellová
originální název: Eleanor & Park
nakladatelství: Yoli (Euromedia Group)
rok vydání: 2014
překlad: Jana Kunová

 Rok 1986, Eleanor, zrzavá, obézní, bláznivě oblečená a věčně zamračená, jejíž rodinné zázemí se podobá peklu, nastoupí jednoho srpnového dne do školního autobusu. Tam si přisedne  k Parkovi, napůl Asiatovi, milovníku dobré hudby a komiksů, žijícímu v rodině jako z katalogu. Rozdílnější dvojici abyste pohledali. Přesto se ti dva krůček po krůčku sblíží natolik, že jsou spolu schopni bojovat se všemi překážkami, které se jejich vtahu staví do cesty. A že jich není málo.

 

Román je vyprávěn střídavě z pohledu Parka i Eleanor, a je vyprávěn bravurně. S velkou dávkou citu i upřímnosti, čtivě  a zajímavě. Líbily se mi všechny ty drobné detaily, kterými dokázala autorka vyjádřit hloubku jejich citu. A víte, líbil se mi i ten konec nekonec,  když nad tím totiž přemýšlím, jakékoli jiné zakončení by mě asi zklamalo. Osvěžující bylo i to, že hlavní hrdinové nebyli dokonalí, byli opravdoví. Když už jsem začala chválit, musím zmínit také českou verzi obálky - je minimalistická, přesná, nepřeslazená, stylová.

 

Eleanor a Park je netradičním příběhem o lásce, která přijde tak nečekaně, že působí skoro jako zázrak, jako kouzlo, ale je tak upřímná a skutečná, že nepotřebuje velká patetická gesta. Rainbow Rowellovou jsem dosud neznala a nic od ní nečetla, ale musím před ní smeknout. Povedlo se jí napsat román o vztahu dvou středoškoláků, který nepůsobí ani chvíli vyumělkovaně, trapně, přehnaně. Při čtení milostných scén jsem neměla chuť protočit panenky, ale naopak jsem se shovívavě culila a dojatě vzdychala. Povedlo se jí přenést mě zpět do pubertálních let, kdy měl člověk pocit, že všichni ostatní jsou hezčí, hubenější, pohodovější, sebevědomější a lépe oblečení, a kdy bylo nejlepší taktikou přizpůsobit se a moc nevyčuhovat z davu. Myslím si, že české školy sice nejsou takovou džunglí jako ty americké, ale svá traumata si v dospívání prožil asi každý.

100%

 

Ta druhá zapisovatelka

autor: Suzanne Rindellová
originální název: The Other Typist
nakladatelství: JOTA, s.r.o.
rok vydání: 2013
překlad: Naďa Funioková

Tento román osciluje mezi detektivkou, satirou, psychologickým románem a zpovědí. Ať je, čím je, jednoznačně má ale styl a nápad.

         Povedená prvotina americké autorky nás zavede do New Yorku do roku 1924. Veskrze obyčejná, až nudná Rose Bakerová pracuje jako stenotypistka na policejní stanici. Zapisuje výpovědi zlodějů, vrahů a násilníků. Platonicky miluje svého nadřízeného seržanta a opovrhuje poručíkem.  Její život zásadně změní Odalie Lazareová, krásná, fascinující, charismatická, okouzlující.  Rose v nové kolegyni konečně najde přítelkyni, v jejímž slunečním svitu se může vyhřívat a k níž může vzhlížet. Anebo ne?

      Příběh vypráví samotná Rose a její způsob podání je také jednou z předností románu. Je zároveň  ostrá jako břitva, všímavá, upřímná, důsledná. Bohužel ale vidí to, co vidět chce, a naopak ignoruje zcela zřejmá fakta. Její smysl pro pořádek a spravedlnost je rovněž diskutabilní.     

           Kniha je velmi, velmi čtivá. Ačkoli se z hlediska děje nic převratného  nekoná, spisovatelčino vypravěčství udrží čtenáře v pozornosti až do poslední stránky. Rindellová sází na čtenářovu zvědavost - několikrát předešle, že se "něco" stalo, mluví o jakési tajemné, zničující události s nevratnými důsledky. A vy chcete vědět víc. Osobně jsem si čtení jednoduše užívala. Rose jsem občas litovala, občas se nad ní pousmála, občas měla chuť s ní zatřást (zvláště při scénách se seržantem), ale většinu času ji zcela chápala. Člověk se občas zkrátka nechá zmámit, zlákat, okouzlit, zaslepit. Jenže to jsem ještě netušila, co na mě čeká v samotném závěru - na knize zvláště oceňuji fakt, že vše, co jsem si o Rose a Odalii myslela, dokázala autorka jedinou větou obrátit naruby.

 

 

80%