Literární spolek Laury Sněžné

autor: Pasi Ilmari Jääskeläinen
originální název: Lumikko ja yhdeksän muuta
nakladatelství: Nakladatelství Paseka
rok vydání: 2015
překlad: Vladimír Piskoř

Občas se nechám zlákat kladnými recenzemi jiných knižních blogařů a nadšeně se vrhnu na chválené knihy. Někdy to nevyjde (namátkou: trošku zklamaná jsem byla ze Zvláštního smutku citronového koláče, knihu Babička pozdravuje a omlouvá se jsem odložila na nějaké třicáté straně), někdy je to ale trefa do černého, což se stalo v případě Literárního spolku Laury Sněžné. Přes těžkopádný začátek jsem se do Laury překvapivě začetla, doslova jsem se každý den těšila na večer, až si s výtiskem zalezu do peřin a ponořím se do děje.

 

Příběh se odehrává v malém finském městě Zaječíně, jež je proslavené neobvykle vysokým počtem úspěšných literátů pocházejících právě z tohoto městečka. Za tento zvláštní jev je zodpovědná zakladatelka a zároveň lektorka Spolku mladistvých spisovatelů, Laura Sněžná, úspěšná spisovatelka knih pro děti a hledačka dětských literárních talentů. A právě do Zaječína se vrací  mladá učitelka finštiny, Ella Malinová. Na základě slibné povídky otištěné v místním časopise se stává desátým členem tohoto Spolku. Co všechno obnáší být členem pověstné skupiny spisovatelů, jaká temná tajemství Spolek skrývá a kam Laura Sněžná zmizela - to vše se stane předmětem Ellina literárněvědného a vlastně až detektivního pátrání.

Je mi jasné, že některé motivy a scény nebudou po chuti úplně všem, já se ale nechala ráda vtáhnut do zvláštního světa města Zaječína. Ano, dějí se zde prapodivné až nereálné jevy, postavy se nechovají vždy úplně logicky a rozumně, ale mně se to líbilo, ať už tomu říkáme magický realismus či jakkoli jinak. Příběh je totiž neuvěřitelně čtivý, díky honbě za pravdou a postupně odhalovanými dávnými tajemstvími neustále roste motivace ke čtení. Chtěla jsem jednoduše vědět CO se stalo, PROČ se to stalo a samotná cesta za odpověďmi  mě velmi bavila.  Záhada samotné Laury Sněžné mě nechala celkem chladnou, ovšem do pátrání po záhadném členu onoho Spolku jsem se vrhla snad možná náruživěji než hlavní hrdinka, Ella Malinová.

 

Když už jsme u Elly, líbila se mi taky. Jak by ne, vždyť je skoro kolegyně. Velmi netypická a velmi akční. Ostatní postavy byly neméně sympaticky "divné". Zpočátku jsem byla v rozpacích z překladu jmen a názvů, později jsem si na Zimotu, Potůčkovou, Sněžnou, Kočičkovou a spol. zvykla  a oblíbila si je.  Alespoň se mi nepletli, navíc si představte, kdyby hlavní postavy nosily podobně šílená jméno jako autor knihy :-)

 

Poslední pochvala míří k obálce krásně evokující severskou zimu, ale také tajemno, a celkově vzhledu knihy. Než jsem knihu otevřela, občas jsem se jen tak kochala obálkou a knihu osahávala.

 

Abych byla spravedlivá, i slabiny se našly, například v logice děje (na posledního člena se čeká bezúspěšně několik desítek let, načež se jednoduše přijme Ella na základě jedné publikované práce?) A některé otázky zůstanou nezodpovězeny (naštěstí ne ta s desátým členem, ta se objasnila k mé plné spokojenosti) - což ale lidem s fantazií až tak vadit nebude.

 

 

                                                                                85 %