Pod sněhem

autor: Petra Soukupová
nakladatelství: Host
rok vydání: 2015

Recenzi na tuto knihu jsem zveřejnila také na stránkách knihkupectví beletrie.eu.

http://www.beletrie.eu/knihy/pod-snehem.html.

Když už si objednávám knihy, tak odtud. Ohromný výběr, optimální ceny, doma to mám, než bych řekla švec.

Petra Soukupová dobře ví, že velká dramata se neodehrávají jen při mimořádných událostech, ale právě v nejběžnějších a nejobyčejnějších situacích. Stačí tedy do jednoho auta naložit tři povahově naprosto odlišné ženy: sestry Olgu, Blanku a Kristýnu, čtyři děti, psa a vyslat je na cestu k rodičům oslavit otcovy narozeniny.

 

Spisovatelce se takřka akrobaticky podařilo vybalancovat charaktery našich tří hrdinek, každá má svou pravdu, své starosti a radosti, své pro a proti. Čtenář tak nefandí nikomu a zároveň fandí všem.
Na povrch postupně vyplývají nevyřčené křivdy, závist, žárlivost a nepochopení. Hádka stíhá hádku, téměř žádný úkon se neobejde bez konfliktu, vždy znovu a znovu se objevuje něco, co lze ostatním vyčíst, co lze kritizovat, proč se pohádat. A to je dle mého kámen úrazu – to, co čtenáře baví na začátku, se postupně stává jakousi rutinou, nudou táhnoucí se odnikud nikam. Nejzajímavější postavou se tak paradoxně stává matka Marie, jejíž vzpomínky a později myšlenky příběh doplňují a posouvají do jiné roviny. Tam, kde jsou sestry zaslepeny vlastním světem, vlastním bojem, tam si matka zachovává klid a nadhled. Velmi by mě zajímal mužský pohled na věc, neboť, přiznejme si, právě muži a vztahy jsou jedním z nejčastějších důvodů závisti, zloby, sporů a konfliktů žen a dívek, a nemusí se jednat jen o vztahy partnerské. Promlouvat mužské hrdiny bohužel autorka nenechala, na druhou stranu je tak na čtenáři, aby vydedukoval a domyslel to, co i hrdinkám zůstává utajeno

Zvláštní pozornost si zaslouží jazyková stránka románu. Číst tento text bylo jako plavit se rozbouřenou řekou - slova, věty, souvětí se na vás valí přirozeně a nenuceně v nekonečném, velmi čtivém proudu. Střídání vypravěčů a vypravěčských hledisek, pikantní rozpor mezi tím, co sestry opravdu vyřkly, a tím, co si jen myslely, jen dodávalo na zajímavosti a znovu dokazovalo, že ženský svět je opravdu komplikovaný.

Situace popsané v knize jsou čtenáři (a hlavně čtenářkám) občas až nepříjemně povědomé, Soukupová znovu potvrzuje vypravěčský a pozorovatelský talent, knihu je radost číst. Chyběla mi ovšem nějaká katarze, nějaké vyústění, vysvobození z nekonečného cyklu sporů a „dusna“.