Copatá máma aneb agitka pro náctileté

autor: Barbora Bečvářová

Barbora Bečvářová píše blog Nevyléčitelná optimistka , který čtu moc ráda. Tato matka tří dětí působí moc sympaticky, mile a normálně, a i když se s ní lecčem ohledně výchovy úplně neshodnu, její názory respektuju a nad jejími postřehy přemýšlím. Knihu o devatenáctileté nečekaně těhotné maturantce Lucii jsem otevírala s velkou chutí... a ještě radši jsem ji po přečtení zase zavřela. 

Na fotkách je Bára Bečvářová vždy vysmátá, v příspěvcích vtipná. Asi proto jsem se domnívala, že její kniha Copatá máma bude taktéž vtipná, milá, psaná s nadsázkou. Nebyla. Dobře, dva tři momenty, kdy se mi zvedly koutky, bych asi našla, ale autorčin smysl pro humor zůstal tentokrát nevyužit. Kniha nebyla vtipná, nebyla ale ani dojemná, napínavá, poučná, nebyla nic. Poté, co jsem zkritizovala knihu Veroniky Hurdové alias Krkavčí matky zde, to vypadá, že mám na slavné blogující matky spadeno, ale tak to opravdu není. Jen nějak nedokážu skrýt své zklamání.

Copatá máma se čte dobře, kratičké několikastránkové kapitoly (s akčním batoletem je obzvlášť oceníte) rychle ubíhají, po celou dobu jsem ale čekala na nějakou zápletku, která děj posune, povýší. Nestalo se. Snad jediný výraznější konflikt se týká Luciina smíření s otcem, ale i zde kloužeme po povrchu a vše se vyřeší přesně tak, jak čekáme. Jsem si vědoma, že kniha je primárně určena náctiletému publiku, ale i takové knihy přece mohou mít myšlenku, hloubku, něco, co vás zasáhne. Jistě, hlavní hrdinka projde poměrně radikálním vývojem, musí se vyrovnat s novou životní situací, ale všechno se to děje jakoby samo, každý problém je hladce vyřešen, stačí si zameditovat. 

Mám pocit, že literární ambice musely ustoupit autorčinu agitačnímu záměru - propagovat svůj přístup k těhotenství, porodu, mateřství. Hodně mi vadil například despekt, s jakým je v knize nahlíženo na doktory a nemocniční personál. Netvrdím, že jsou lékaři všemocní, ale pasáž, kdy nezralá nezkušená prvorodička uvažuje nad domácím porodem, protože si přece správný průběh porodu načetla, na mě byla už moc. Ať si každý rodí, jak uzná za vhodné, ale na toto očividné podsouvání jediného správného  přístupu k mateřství už jsem alergická, a úroveň knihy, která už tak nemá po literární stránce co nabídnout, v mých očích ještě víc klesá. 

PS: Kniha má opravdu hezkou obálku :-)