autor: Jodi Picoult
Je to i můj život je první knihou, která Jodi Picoult vyšla v češtině, a pátou knihou, kterou jsem od ní četla já. Před pár lety jsem viděla filmovou adaptaci, kterou jsem doslova a do písmene probulela jak želva. Pokud potřebujete emoční výplach, doporučuji, navíc uvidíte Cameron Diaz v pro ni nezvykle vážné roli.
Třináctiletá Anna je dokonalým dárcem pro svou starší sestru Kate, aby ne, vždyť byla také "počata" ve zkumavce a od narození má její život jasně daný cíl: zachránit Kate. Postupně své sestře daruje pupečníkovou krev, bílé krvinky, kostní dřeň. Až jednoho dne řekne ne a odmítne transplantaci ledviny.
Proč nechce Anna své sestře pomoci? Co vše už pro ni obětovala a zajímal se někdy někdo o její názor? Jak poznamená Kateina leukémie život celé rodiny a jaká tajemství skrývá Annin právník Cambell? A nejdůležitější otázka na závěr: Stojí za to si knihu přečíst? :-)
Kdo už nějakou tu knihy Picoultové četl, nebude překvapen ani zklamán. Najdete vše, na co jste zvyklí. Hrdinové stojí před kontroverzními dilematy, u nichž správné řešení snad ani neexistuje. Opět se zde propojí lékařská a právnická tematika. Neexistuje jeden vypravěč, autorka opět nechává promlouvat jednotlivé postavy a nabízí vám tak různorodý pohled na danou situaci. To vše mám u Picoultové ráda, přesto jsem knihou nebyla zasažena tak, jak jsem očekávala a jak jsem asi měla.
Knihy Jodie Picoult dokáží vyvolat v člověku spoustu otázek, vtáhnou vás do děje, zaujmou nevšedním tématem, zaskočí překvapivým koncem, trpí podle mého ale jednou velkou vadou: zbytečně mnoho. Zbytečně mnoho postav, jejich traumat, zvratů, dějových linek. Vadilo mi to už u Vypravěčky a nejinak je tomu i u této knihy. Vůbec by jí neuškodilo, kdyby byla tak o třetinu kratší. Občas jsem měla pocit, že se motám pořád dokola, čtu neustále totéž a příběh nenabírá žádný směr. Jakoby nestačila linie Anny a její nemocné sestry, své stesky řeší i právník a jeho dávná láska Julia, otec, matka, bratr. Postavy se střídají jako figurky na orloji a sotva jsem se stihla ztotožnit a naladit na jednoho hrdinu, už tu byl se svou bolístkou někdo další, fandíte všem a přitom pořádně nikomu.
Zda a jak moc se vám bude kniha líbit, hodně záleží na vašich čtenářských zkušenostech. Pokud jste nic s podobnou tematikou ještě nečetli, nejspíš budete nadšeni, pobrečíte si, dojmete se, o knize budete ještě měsíc přemýšlet. Pokud jste stejně jako já věrným čtenářem Jodi Picoult, bude pro vás kniha bohužel pouhým zářezem, položkou v seznamu, za měsíc si už nevzpomenete, o čem vlastně byla.
Pokud jste stejně jako já věrným čtenářem Jodi Picoultové, stejně pak půjdete a koupíte si její novinku...
Knihy Jodie Picoult dokáží vyvolat v člověku spoustu otázek, vtáhnou vás do děje, zaujmou nevšedním tématem, zaskočí překvapivým koncem, trpí podle mého ale jednou velkou vadou: zbytečně mnoho. Zbytečně mnoho postav, jejich traumat, zvratů, dějových linek. Vadilo mi to už u Vypravěčky a nejinak je tomu i u této knihy. Vůbec by jí neuškodilo, kdyby byla tak o třetinu kratší. Občas jsem měla pocit, že se motám pořád dokola, čtu neustále totéž a příběh nenabírá žádný směr. Jakoby nestačila linie Anny a její nemocné sestry, své stesky řeší i právník a jeho dávná láska Julia, otec, matka, bratr. Postavy se střídají jako figurky na orloji a sotva jsem se stihla ztotožnit a naladit na jednoho hrdinu, už tu byl se svou bolístkou někdo další, fandíte všem a přitom pořádně nikomu.
Zda a jak moc se vám bude kniha líbit, hodně záleží na vašich čtenářských zkušenostech. Pokud jste nic s podobnou tematikou ještě nečetli, nejspíš budete nadšeni, pobrečíte si, dojmete se, o knize budete ještě měsíc přemýšlet. Pokud jste stejně jako já věrným čtenářem Jodi Picoult, bude pro vás kniha bohužel pouhým zářezem, položkou v seznamu, za měsíc si už nevzpomenete, o čem vlastně byla.
Pokud jste stejně jako já věrným čtenářem Jodi Picoultové, stejně pak půjdete a koupíte si její novinku...
Našla jsem tento blog čirou náhodou. :) díky recenzi na Raráška.
OdpovědětVymazatA musím říci, díky! Mám takto spoustu typů, co číst. Jsem momentálně na rodičovské, mám touhu vést si podobný blog spíš formou čtenářského deníku pro mě (ušetřit papír a zaplnit www-prostory), ale především číst něco...
A tohle je motivace po všech stránkách. :)
Děkuji. Blog teď docela zanedbávám, se dvěma malými dětmi jsou teď prioritní jiné věci;-) Až si blog založíte, dejte vědět, typy na čtení uvítám!
OdpovědětVymazat